Tak teď můžu otestovat, jak dobře jsem se naučila tu zkurvenou metodu psaní všema deseti, u který se tak nervuju, že bych prohodila tim hnusnym monitorem hlavu tý zpíčený učitelky, co vypadá jak želva a když se usměje, všechen nábytek dobrovolně utíká, protože je kolem něj velká mírá faleše jako radiace v Černobylu. Je fakt, že umět to se mi docela hodí, když jen píšu. Což mě přivádí na proud dalších zbytečných věcí, jako je psychologie(to, že jsem psychouš si umim určit sama), pak jsou tu základy společenských věd.. někdo tu nechápe, že i když nahrajeme rozhovor s pamětníkem, tak je to stejně k hovnu, protože nikdo po nás nebude pátrat jako po Egyptě a všichni stejně chcípnem a bude to všechno u hajzlu. Asi tak za dvě až tři generace, se budou třeba moje pravnoučata ptát na prababičku, která už dávno chcípla, možná se dozvědí i její jméno(já si nepamatuju jméno ani jedný prababičky). A jsme u toho, je vlastně zbytečný dělat cokoliv u čeho si myslíme, že se můžem někomu zavděčit, protože taky chcípne a bude to jedno. Nejlepší mít všechno u hajzlu taky proto, že si nikdo neřekne, takhle žila ve 21. století a byla to píča, protože si užívala život. A navíc v tý době, co se o nás něco málo budou učit, tak se do tý doby vynaleznou nový přístroje a blablabla a nebo do tý doby lidi ten svět tak zkurvěj, že budou zase tesat do kamene a vsadim se, že to není zrovna zábava.
Vždycky jsem byla dítě, který si dělalo, co chtělo, ale rozhodně jsem v deseti letech nikomu v mým věku neřekla, že lízal/a svý mámě. Můj čtyřletej bratr si může hrát na mobilu, dostal tablet, sám si určuje, kdy půjde ven, kdo mu bude utírat zadek, kdo mu nakrájí párek a takový píčoviny, né že bych mu to záviděla, aspoň je pozornost na něm a já si dál můžu dělat, co chci... až na to, že máma tvrdila, že mobils a tablets nejsou pro malý děti a že na to bratr může zapomenout. LIDSKÁ VŮLE JE TÁÁK SLABÁ
A pokračujem největším zlem. Přišla jsem na to, že jsem pokrytec, protože nesnášim lidi, protože se jako lidi chovaj, jsou zbytečný a všude překážej, občas udělaj i radost, ale to je ve vyjimečných případech, když najdu někoho jako jsem já. Taky nemám ráda, když někdo neco odsuzuje- zrovna když se jedná třeba o hudbu. Poslouchám kvalitní hudbu, která mi promlouvá do duše, kterou nemám. Protiva. PhoeniCZ. Schyzo. Pořád dokola, díky jim vím, kdo jsem a nebojim se to přiznat. Nesnášim důchodce, co se serou do plnýho autobusu, nesnášim dvanáctiletý fracky, co si hrajou na dospělý a jsou přes město s puštěným Skrillexem, i mixér má lepší zvuk, nesnášim namyšlený pindy, co na sebe plácaj tuny makeupu a myslej si, jak je to strašně sexy, nesnášim, když se holka kurví za zády svýho kluka a pak mu ještě lže, nesnášim lidi, co chlastaj a pak se chovaj jako kreténi a hádaj se a hledaj kdekoho, s kým by se mohli poprat. Taky mám averzi na blondýny, náhodou se většina v mým okolí chovaj jako píči.
NESNÁŠIM POKRYTCE, TUDÍŽ SAMA SEBE.