Sedíš přede mnou a děláš, že tu nejsem
asi jsi ve vzpomínce, kdy procházíš lesem
slyšíš své boty, jak přátelí se s mechem
ale jsi bez duše.
Ty chodíš lesem, já chodím tmou
bohužel tma i stromy někdy lžou
cítíš vůni mou
i tak to být může.
Pokračuje to dál
nevim, jestli si čteš to, co píšu
je mi to ale jedno
v klidu nanuk lížu
už nevim jak pokračovat
seš uzavřená kapitola
myslim, že můžeš slavit
že konečně ses mě zbavil.