MYSL JINDE

7. září 2018 v 16:47 | Já
Slabá a zklamaná
Vším co není
Pravda nelogická
lži teď letí.
Nemám co říct
už to nemá cenu, ani místo
je libo nesmysli křtít
můžu říct na jisto.
Je mi špatně
takovým zvláštním způsobem
všechno je špatně
a co je důvodem?
Dýchám a poslouchám
slyším kov jak hraje
uvolněně naslouchám
můj vnitřek taje.
Slunečný den
se změnil v noční můru
dotyky hebké jako len
by sedřely stromům kůru.
Můj bože( nevim kdo si)
jestli mě tam nahoře někdo slyší
Moc to bolí, tak kde si
pošli mi něco, co mě utěší.
Jsem sama ve svojí hlavě
jsem otravná
nevím jak to zvládne
její snaha je marná.
 

KAMENNÁ TVÁŘ

7. září 2018 v 16:46 | Já
Je fakt
že každým dnem
myslím na smrt
naštěstí ne každým krokem.
Každá druhá myšlenka
je ta špatná
moje veřejná milenka
je prostě svá.
Žiju s ní celý život
což je trochu paradox
někdy nejde v hod
a fakt nemám radost.
Píše se mi o tom krásně
svítí na mě sluníčko
my obě; ono je to šťastné
teď je moje zlatíčko.
Jindy mi říká
ať to vzdám
život utíká
nikdo by na ni neměl bejt sám.
Mě se to nedaří
skrývám co se dá
ráda mě lanaří
že to udělat mám.
Pocity bezmoci
nemožnost usnout
probdělé noci
kdyby šli utnout
Myšlenky neumí být ticho
říkají co je zase špatně
svírá se mi břicho
vnímám jen matně.
Není to snadný
na pohled lehký se zdá
mě je to známý
a držím si svou, kamennou tvář.

2. PATRO MYŠLENEK

7. září 2018 v 16:46 | Já
Pak je tu ta druhá stránka
kdy myslím jen na to, proč tu jsem
moje lávka je vratká
a moje noci patří zdem.
Půlku svých nocí
jsem nemohla spát
moje hlava mě měla v moci
a přes den zas nešlo stát.
Co by se stalo
kdybych z ničeho nic zmizela
a jak dlouho by to trvalo
než vstala bych z popela.
Počítání oken, proužků, čtverců
vnímání maličkostí jako pod mikroskopem
a v hlavě mám pár herců
myšlenky jdou mimochodem.
Nemám chuť žít
nemám chuť se bavit
možná je to tím
že myšlenky nemůžu zastavit.
Jednou jsem veselá
potom nemůžu vstát
vždy jsem ty pocity popřela
jenže energii mi to nikdy nepřestalo brát.
 


1. PATRO MYŠLENEK

7. září 2018 v 16:45 | Já
Plýtváme časem,
přemýšlením, co je správné,
popožeňme bytí hlasem,
zbytečné je mít vzpomínky prázdné.
Dýcháme kyslík z živých rostlin přírody,
dáváme očím pastvu pro odpočinek,
proč neužít si to, máme zbytečné důvody,
tolik zábran tu je, otázkových bublinek.
Mít a nežít je horší než žít a nemít,
z hlediska principu a způsobu,
neužít si nic je jako zemřít,
má to jen jinou podobu.
Přemítám si spoustu věcí,
proč se nestali, třeba jen dřív,
ale všechno má svůj čas přeci,
a nesprávné rozhodnutí není ničí hřích.
Stížnosti nejsou pomocí,
protože činy nejsou žádné,
spíše je to přemocí,
že nemáme důvody pádné.

Bolí

7. září 2018 v 16:43 | Já
Naivita, bolí
láska, bolí
zklamání, bolí
smrt, bolí
Všechno je to život.
To se mi nelíbí. A to bolí.

OKP (obsedantně kompulzivní porucha)

7. září 2018 v 16:42 | Já
Jak zdání se zdá být
Všechno je zřejmé
Ale jiných je trápení
Jen neveřejné.
Milující lidi
A bytosti věrné
Chtěli by nám říci
Jak je to těžké.
My nemůžeme
Říct a vědět
Jak oni myslí řekněme
Jak vzdát se břemene.
Jak bez prášků,
Si říkají...
Přežijeme.
Dáme životu
To co chce.
Přesto odejdeme,
ale odkaz tu máme.

Roky

26. června 2018 v 20:29 | Já |  Skládačky
Všechno je pomíjivé
Jako den s nocí
Krásný chvíle
Lehkost v krocích.

Nevratný chvíle
Okamžiky
Zachycený v díle
Polemiky.

Debaty, hádky
Jak když otevřes pivo
A sbíráš zátky
Všechno je to krátký.

Všechny lásky a nenávisti
všechno se ztratí
Přejde to v závisti
Pak se vytratí.

Člověk stárne
Nejdřív se vzteká
časem nad tím mávne
Už se neleká.

Cítit

22. června 2018 v 10:29 | Já |  Skládačky
Jahody chutnaj jako láska,
vezmu si jich pár.
říká kráska,
jahody i lásku ráda má.

Maliny jsou nádherný,
jako nadýchané rty.
láskou slunce spálený,
ale jen v ty horký dny.

Rybíz je divoká zrzka,
šťavnatá a kyselá.
když se zmáčkne, prská,
pak je rozněžnělá.

Broskve nemaj starosti,
tvar ženského přirození.
symbol krásné ženskosti,
stejně roste a pak se mění.

Nejkrásnější levandule,
je má tajná milenka.
lehnu si k nule,
ztratí se myšlenka.

A to slunce mě hlídá,
nosí dobrou náladu.
aby nepadala na mě hlína,
při pláči s květy a pomalu.

Neznámo kam

6. února 2018 v 11:06 |  Skládačky
Vždycky jsem žila
neznámo kde
oblíbená
zase nikde.

Vždycky jsme jeli
neznámo kam
tam nový lidi
a to samí i tam.

Vždycky jsem žila
neznámo kdy
v noci, ve dne
den tmavne a noc bledne.

Nikdy jsem nikam nepatřila
hledala lásku,
která nebyla doma
hledala jsem, kde jsem mohla.

Pokaždý to byla jenom chvíle
hledala jsem jinou lásku
takovou tu rodičovskou
kterou měl každej kolem mě.

Mé druhé já

28. ledna 2018 v 0:27 | Já |  Skládačky
Moje nový já je hezký
nezkažený, přeonačený
výměna za oči lesklý
za nálepku "neoznačený."

Stejská se mi po mě
starý já je pryč z domu
snad už není pozdě
dojít zase dolů.

Kam zmizely deprese?
nemám zdání a čas
nežádanej progres
navštívil mě včas.

Zas nadešla noc
zas nemůžu spát
ani nechci tak moc
nemám důvod spát.

Dala bych si cígo
ale je tam zima
nechci ani víno
už ho neumim pít sama.

Mám zažitej stereotyp
pořád se radovat
ale nejsem ten typ
není to pro mě...

Je toho hromada
co ze sebe musim dostat
vždy jsem byla návnada
pravda byla prostá.

Je mi z toho na hovno
pěkně velký
sama jsem začla na novo
bylo to tězký.

Když už nemám co řešit
vrací se mé druhé já
mám se na co těšit
jen ono, mi nikdy...
Nebude lhát.

Kam dál