Neznámo kam

6. února 2018 v 11:06 |  Skládačky
Vždycky jsem žila
neznámo kde
oblíbená
zase nikde.

Vždycky jsme jeli
neznámo kam
tam nový lidi
a to samí i tam.

Vždycky jsem žila
neznámo kdy
v noci, ve dne
den tmavne a noc bledne.

Nikdy jsem nikam nepatřila
hledala lásku,
která nebyla doma
hledala jsem, kde jsem mohla.

Pokaždý to byla jenom chvíle
hledala jsem jinou lásku
takovou tu rodičovskou
kterou měl každej kolem mě.
 

Mé druhé já

28. ledna 2018 v 0:27 | Já |  Skládačky
Moje nový já je hezký
nezkažený, přeonačený
výměna za oči lesklý
za nálepku "neoznačený."

Stejská se mi po mě
starý já je pryč z domu
snad už není pozdě
dojít zase dolů.

Kam zmizely deprese?
nemám zdání a čas
nežádanej progres
navštívil mě včas.

Zas nadešla noc
zas nemůžu spát
ani nechci tak moc
nemám důvod spát.

Dala bych si cígo
ale je tam zima
nechci ani víno
už ho neumim pít sama.

Mám zažitej stereotyp
pořád se radovat
ale nejsem ten typ
není to pro mě...

Je toho hromada
co ze sebe musim dostat
vždy jsem byla návnada
pravda byla prostá.

Je mi z toho na hovno
pěkně velký
sama jsem začla na novo
bylo to tězký.

Když už nemám co řešit
vrací se mé druhé já
mám se na co těšit
jen ono, mi nikdy...
Nebude lhát.

Těžko

25. ledna 2018 v 13:07 | Já |  Skládačky
Srdce mi bije
do rytmu nostalgie
každý ví, že
všechno je linie

času a děje
kolem se to mele
těžko víme
hůře se dozvídáme
plníme se vínem
sami se sebou si povídáme.
 


Jedině (to jméno na T)

9. ledna 2018 v 17:36 | Já |  Skládačky
Ty zlý oči
vře to v ní
že po tobě skočí
buďmě poklidní.

Pokrytec tak moc
že bejt obal kolem země
je roztažená celej rok
včetně další země...

Prej že nábytek z ikei je kvalitní
neřekla bych ani chvilku
asi jako důchodců svěrač řitní
nepotřeba ani pilku.

Pořád ona a ten támhleto
ale že je zmalovaná jako nemocná
nevadí jí to
je mi do smíchu, jsem bezmocná.

Chodí ublížená a smutná
až na ty vražedný oči
vypadá dost nerudná
když na to příjde, chová se jak Rocky.

Dvě tváře

7. ledna 2018 v 2:09
Nové věci
Poučování
Rozdíl věcí
Ponaučení.
Rozdělení sebe sama
Výměnou za něhu
Za oběti zlato dává
A taky končí u břehu.
Nevinnost a nevědomost
Překvapí a zamrzí
Půjde bydlet pod most
Jako lidi zamrzlí.
Zvuky jsou krásné
Je to hlavně smích
Chvíle jsou vzácné
Jako zimní sníh.

Dojem

7. ledna 2018 v 2:07 | Já |  Epigramy
Znáš mě líp, než já sám
Nejásám.

Křivky hor
Obecná krása
Je spása.

Tóny barev
Paprsek slunce
Života strůjce.

Zvony odbíjí

7. ledna 2018 v 2:04 | Já |  Skládačky
Chodíme městem a ležíme v trávě
Oba víme co děje se právě
Jsi tu ty a jsi vedle mě
Koukáme na sebe a vím že mám
V Ten okamžik jsem svá
Jsem tvá a slyším co znám.
Znovu.
Mnoho odstínů čaje
a několikrát zvony zní
do tiché noci šeptaje
že je tu čas zase jít.
Ale ne spolu.
Další noc se sejdem zase
chodíme domů dýl a dýl
podleháme noční kráse
zase je čas jít.
Ale už do jednoho domu.

Citronela

2. ledna 2018 v 11:08 | Já |  Skládačky
Céčko je béčko,
výborná vedoucí,
po zádech ti jdoucí.
Bohužel je to žena,
rozhodně se nechová jako svině
aby dostala co chtěla.
Milfka hnusná jak obrubník
možná bych si jí dala
leda bejt hrobník
rozbila jí xicht lopatou
a pak by to šlo
domluvim čaj na pátou
ale bude mi zní mdlo.

Nosí sukýnku jak holčička
třeba by si s ní strejček pohrál
vzal by malá poutíčka
pak by z toho roztál
Nemá svědomí
líp vypadá v bezvědomí
žije v přesvědčení
že existuje poučení
to pozná sama
pak příjde rozloučení.

Další držková paštika
osmery řasy
každýho furt nasírá
ať si jde do kamsi
v nouzi nezná přítele
jen aby byla jednička
pošle ho do prdele
a směje se jak perlička
Srát na ní a nezdravit
měla by se uzdravit.

Slavná coura

19. září 2017 v 10:39 | Nika |  Skládačky
Obyčejná
na ven hezká
uvnitř zkažená
nevinná, vlídná
jinak shnilá
jak hlína.

Hraješ hru
kterou brzo prohraješ
až jednou poznáš tmu
tam už si nezahraješ.

Jmenuje se "na honěnou"
svedeš tátu dvou dětí
jedný kámošce svedeš kluka
nebo pěti
nemáš vyšší postavení
než smetí.

Pokračuješ ve hře a
já si na hlavu ťukám,
najdeš někoho kdo věří
že máš čisto na rukách.

Je slavnej
a ty buď moudrá,
přestaň už bejt
prosím coura.

Smysl

19. září 2017 v 10:31 | Nika |  Skládačky
Zavřít oči a jít
nevzdat se
toho, co je nám blíž
co je vesmír
kdo jsme my
ve hvězdách štír
zdá se mi být.
Zdánlivé.

Les ve tmě
je živější
během dne
na pohled vlídnější,
láska je příjemná
vlídná
i bez vína,
člověk je klidnější.

Kam dál