Slavná coura

19. září 2017 v 10:39 | Nika |  Skládačky
Obyčejná
na ven hezká
uvnitř zkažená
nevinná, vlídná
jinak shnilá
jak hlína.

Hraješ hru
kterou brzo prohraješ
až jednou poznáš tmu
tam už si nezahraješ.

Jmenuje se "na honěnou"
svedeš tátu dvou dětí
jedný kámošce svedeš kluka
nebo pěti
nemáš vyšší postavení
než smetí.

Pokračuješ ve hře a
já si na hlavu ťukám,
najdeš někoho kdo věří
že máš čisto na rukách.

Je slavnej
a ty buď moudrá,
přestaň už bejt
prosím coura.
 

Smysl

19. září 2017 v 10:31 | Nika |  Skládačky
Zavřít oči a jít
nevzdat se
toho, co je nám blíž
co je vesmír
kdo jsme my
ve hvězdách štír
zdá se mi být.
Zdánlivé.

Les ve tmě
je živější
během dne
na pohled vlídnější,
láska je příjemná
vlídná
i bez vína,
člověk je klidnější.

Lidská ponožka

16. srpna 2017 v 20:22 | Ný |  Skládačky
Barevná nebo černá,
děravá a celá,
mým nohám věrná,
teplo v sobě želá.

Někdy si udělá výlet,
ztratí se v pračce,
já můžu šílet,
že mám jednu z páru zase.

Nějaká se do pračky ani nedostane,
je tak smradlavá,
že je lepší omlátit ji o zeď,
ale naděje zůstává.
 


Duchaprázdnost

22. října 2016 v 20:46 | Ný |  Skládačky
Známé věci
se stávají cizími
pokud je nevídáme

Zavřené v kleci
mezi vztahy ryzími
věci špatně předvídáme

Realita mezi dnem a nocí
den mezi realitou a snem
nalézání touhy po něčem

Trápení končí nemocí
bavíme se o čem
jaký je pocit býti psem

Dívat se na svou tvář
uklidňovat se, že bude líp
zázraky přece jsou

Nikdo nemá nad hlavou svatozář
komu by se chtělo žít
život jak pro koho je hrou.

Lolita

25. září 2016 v 15:23 | Ný |  Skládačky
Vlhká
smyslná
smylů zbavená
malá holčička
jazykem hladí
lízátko

Mladá
nevinná
lehce i bez vína
spane do klína
jazykem jí hladí
hluboko

Lehká
hladká
poutá se k ní láska
který je hluboká
jako samo přirození
už od narození

Dlouhé
copy
rozpuštěné vlasy
až po prsy
jazyk olizuje bradavky
jsou stejné jako její matky

Mladší
je sladší
při pohledu
penis je delší
jí to neděsí
olízne si rty
na pozvání

Sedí
na klíně
houpe se
užívá si
začátek rozkoše
občas i pokouše

Jen tva prsty
dotek na klitorisu
polije jí touha
po uspokojení
ne že by to šlo z tuha
ze strany druha
o dvacet let staršího.

Bublina

15. srpna 2016 v 21:26 | Ný |  Skládačky
Každej má svojí bublinu
svůj vesmír
dělá sám sobě ostudu
když do ní nikdo jinej nesmí
někdo jí neumí otevřít
najde se někdo další
jen do sebe narazí
bohužel je to snazší
obejdou se
nerozumí
odejdou se
rozumují.

Jednou se dveře otevřou
jen na chvilku
vlastníci se nenadřou
chytaj spolu kobylku
paralelní vesmír
že smí
pak se zavřou dveře
sám ze svojí bubliny leze
nedaří se
ani znova otevřít dveře.

Mor no more

2. srpna 2016 v 20:20 | Ný |  Skládačky
Smysl života
rytmus smrti
utrpení, ticho tam!
Říkaj
nechutně bohatý zmrdi
vnímání života
se zpozdí
jen tak pro detail
kde kdo koho hyzdí
kdo komu na hlavu sere
kdo komu peníze bere.

Jeden konec
umírá hlady
druhej konec
má peněz plný vany
zapálej si doutník papírovou
jen tak ze srandy
jim neubyde
ale někomu, kdo potřebuje
nepřibyde.

Omg

25. července 2016 v 17:19 | Ný |  Writing
Lidi si stěžujou na různý věci a hovna. Někoho nasere to, že si ho někdo vymaže z přátel, podle mě je horší, když lidi nemaj co jíst. To je řešení těch hoven. Jakože omg, miloval mě a teď na mě sere a k tamtý se chová líp. Možná že je to člověk od člověka. Přece jen vrána k vráně sedá a občas se přijde na to, že jeden z nich vlastně vrána není. A pak jsou lidi uražený, nenávistný, berou drogy a chlastaj. Někdo si neuvědomí, že to není správně i když je to fucking cool. Když se vám chce, zabijte se, ale aspoň důstojně a ne jako feťák. Lidem kolem to taky ubližuje i když je to jedno protože vám záleží jenom na vašem trápení, jestě hrozně sick a váš život už nemá smysl, proberte teď a nebo až v léčebně. Všude po světě jsou lidi, co nemaj co jíst, nemáš ani zkurvený šprcky a pak děti, který taky nemaj co jíst. My si vklidu nevezmem k jídlu rohlík, protože už není čerstvej a panebože přece nebudeme jíst něco, co nám nechutná. Je fakt, že se mi dělá zle z masa. Je to jako jíst bytost. Vidim to, jak to lidem chutná a to by klidně mohli sníst uzenýho souseda. A když jsem viděla malý kachny, jak mi zobou z ruky a naskytla se mi v hlavě představa, že skončej na pekáči, brečela jsem. Bylo mi jich líto. Je zase fakt, že kdyby to nikdo nejed, topili bychom se ve zvířatech a oni by začli možná žrát i nás. Lidi se taky uměj pozabíjet, takže by to vyšlo na stejno. Pořád je to redukce obyvatelstva. Je mi špatně z lidí, co si myslej, že existuje nějakej bůh nebo vůdce. Je mi špatně z obžerství. Je mi špatně ze lží a závislostí. Je mi špatně z lidí, co zahazujou život, protože někdo odhodil je. Je mi na nic z tolika věcí, který nemůžu změnit.

Všechno jde

10. července 2016 v 18:55 | Ný |  Skládačky
Dvorní dáma
dvoří se dáma
snaží se udělat dojem
na pána
zvláštní pojem
taky mám dojem
jsem poem
číhám za rohem
zvědavostí
kdo kam půjde
kam gentleman
nese růže
kam gentleman
nese nože
kam že jde
kdože
gentleman dámě
snesl by moře
modrého z nebe
se zlatou polevou
kávových polibků
s mokrou oblevou
nevyřčených snů
nekonečných dnů
s těmi zlými
prázdné představy
předávka emocí
ne/chtěné slávy
skládání po nocích
po notách chodící
den, noc
noc, den
vyjdeš z toho ven
potřebuješ z toho ven
schováváš se vevnitř
zkoumání zevnitř
vnitřního světa
bolest, tep
ticho, tíha
přestane to hned
když najdeš cíga
zmatenost
nevědomí
rozpolcenost
co dělat
bolest hlavy
jen to nechat
projít stavy
depresí
hodit do propasti
poslouchat ozvěnu
klid
přemlouvala
svobody ti zanechala
odevzdala úkol
kterej nebyl zadanej
taky chtěla známku
odpověď byla
"padej"
dodatek
"hezky mávej."

Špína

28. června 2016 v 9:19 | Ný |  Skládačky
Špína je všude
špína tu byla
je a bude
prach lítá
kousky naší odumřelý kůže
představa je nechutná
skutečnost na blití
ale kde není bordel
tam není bytí
kdo žije ve špíně
není tak nemocnej
pokud mu naklíně
nesedí bratr malomocnej
žít v čistotě
to má svou daň
uklidit v bytě
použít dlaň
vytřít podlahu
i když to klouže
můžeš dostat dlahu
klouzat se budeš dlouze
ale uklizeno tak dlouho nebude.

Kam dál